Pocházím z malé vesnice, a tak když jsem se kvůli studiu na vysoké škole přestěhovala do Brna, bylo pro mě překvapením tolik lidí bez domova, některých i opilých, nebo nabízejících různé předměty k zakoupení za účelem charity či propagaci sekt a jiných vyznání.

Mým velkým vzorem byla vždy bl. Matka Tereza, a tak se snažím alespoň trochu jednat v jejím duchu. Občas to ale nedopadne zrovna podle představ ....

Vracela jsem se zpět do Brna, protože mě čekala ještě zkouška. Při té příležitosti mi připadalo skvělé zajít ke svaté zpovědi. A protože ráda chodím do kostela sv. Máří Magdalény, což byl po cestě, musela jsem plán uskutečnit.

Hned co jsem vešla dovnitř, ještě se nestihly ani dovřít dveře, za mnou přišel jeden muž se slovy: „Slečno, vy jste taková milá a sympatická, nepřispěla byste mně a mojí partnerce na nocleh následující noc?" Zatím co se mě snažil přesvědčit, mával přede mnou s pochybným vybledlým a pomačkaným daňovým dokladem na částku 60 Kč a ukazoval adresu, kde se údajná ubytovna měla nacházet. Nabízím místo toho, že bych mu spíše koupila něco na jídlo. To mu nevyhovuje a tak s omluvou, že v tom případě nemohu sloužit, si odcházím sednout do lavice.

Během přípravy na zpověď mi na rameno zaklepal nějaký člověk. Otočím se a vidím dalšího bezdomovce. Vypadá opravdu bídně, nicméně za to může spíše alkohol a nějaká psychická nemoc, než situace, ve které se nachází. Už jsem ho tu několikrát viděla, protože kostel je perfektní místo na ohřátí, zvláště, když nemáte bundu, jako tento člověk. Ptá se mě, zda nemám něco teplého na pití ...

Jak to tak bývá, na pití nemám teplého běžně nic, ale v duchu solidarity slíbím, že po zpovědi mu zajdu koupit kafe nebo čaj. Jakmile jsem vyšla ze zpovědnice, vyrazili jsme ven. U východu míjíme opět prvního bezdomovce a ten opět žádá o peníze, tentokrát chce 120 Kč pro něj i partnerku. Tak jsem mu řekla, že tolik peněz rozhodně nemám, ale nakonec mu do ruky dávám pár drobných.

Během cesty do nedalekého rychlého občerstvení neznámý muž vede monolog, který příliš nedává smysl a neustále vyjadřuje touhu někomu jednu „uvalit".

Jakmile jsme dorazili do bistra, nabídla jsem mu, že si může vybrat čaj nebo kávu. Muž však nesouhlasí a tvrdí, že si potřebuje i někde sednout a ohřát se a že chce jít někam jinam. Já mu oponuji se slovy, že v patře je možnost si sednout. To mu však také nevyhovuje, neboť je přesvědčený o tom, že by se tam na něho ti „mladí" lidé hnusně dívali a místní manažer by ho určitě vyhodil ven. To už jsme začala být docela naštvaná, že pánovi očividně nejde o ten teplý nápoj. On mě však přemlouvá, abychom raději šli do ,,M-ka" (později jsem pochopila, že je to McDonald´s :D ), že tam si může sednout. Tak tedy vyrážíme!

Po cestě si opět něco mumlá a když přijdeme do ,,M-ka", ujišťuje mě, že si sedne za roh a počká, až mu to kafe přinesu. Jdu si stoupnout do fronty a čekám. Netrvá ani minutu a za mými zády si neustále někdo nesrozumitelně drmolí. Samozřejmě náš starý známý, který nevydržel sedět. V tom přiběhne manažer prodejny a snaží se bezdomovce vyhodit. Když jsem se mu snažila vysvětlit, že jdu pánovi koupit kafe, tak mi objasnil, že dobrý skutek je sice hezký, ale ,,pan bezdomovec" zde často obtěžuje hosty. Proto zde není vítán. Dohodli jsme se, že počkají na mě u východu. Mezi tím se do rozhovoru připletl nějaký mladík stojící přede mnou v řadě s otázkou, zda je všechno v pořádku a nemá manažerovi pomoct. Postavu měl opravdu namakanou a tak ho bleskurychle ujistím, že nemusí, že je všechno v pořádku. Otočil se zpět a vysvětluje přítelkyni, že takové lidi jako jsou bezdomovci nesnáší, že všem jenom ubližují a že by mu nejradši namlátil.

Konečně na mě přišla řada a můžu koupit to kafe! Jakmile ale odcházím od pokladny s kávou, snažím se někde najít pana bezdomovce. Uvnitř fas foodu jsem ho nenašla a tak vycházím ven s nadějí, že mě tam čeká, až mu kafe přinesu. Po žíznivém a promrzlém muži ani vidu, ani slechu!

Tak mi v ruce zůstalo kafe a v hlavě rozčarování z toho, co jsem právě zažila.

S bezdomovci i lidmi, kteří náhodně oslovují kolemjdoucí mám zážitků spoustu.
Tak se ptám, jak se zachovat?